Nejen česká, ale i zahraniční kina čeká neklidný rok 2023. Budu se opakovat, ale rekapitulace je bohužel neúprosná. Po dvou covidových letech zasáhla Evropu válka a s ní i válka hybridní ve formě extrémně rostoucích cen energií a ruku v ruce s ní vysoká dvouciferná inflace. Covid a mnohaměsíční lockdowny změnily návyky pravidelných diváků kin. Několikanásobně dražší energie a základních životních potřeb ubírají kupní sílu potenciálním divákům a znatelně zvyšují provozní náklady kin. Více v našem článku…

Nejistá budoucnost se streamovacími strašáky v zádech

V průběhu podzimu jsme vám na facebookových stránkách Digitálního kina nabídla dva zcela odlišné pohledy na problematiku návštěvnosti kin vs. streamovacích služeb. J. Sperling Reich ze serveru celluloidjunkie.com nazval ve své úvaze streamovací služby virem podobným Covidu, ohrožením většiny velkých distributorů a ekonomickou časovanou bombou. Otevřeně mu o pár dnů později oponoval ve svém článku Tomáš Vyskočil v Deníku N se zcela opačným názorem. Jen dodejme, že Tomáš Vyskočil je šéfredaktorem e-zinů filmtoro.cz a kinomaniak.cz a, jako svůj vlastní mezinárodní startup, se přímo zabývá i sledovaností streamovacích služeb. Jeho flixpatrol.com je mezinárodním portálem srovnatelným například s boxofficemojo.com sledujícím návštěvnost kin.

Nemůžu a nechci být soudce, kdo je z těchto dvou blíže pravdě. V každém případě nejen zahraniční ale i čeští provozovatelé zaznamenali změnu chování diváků způsobenou během Covidu.

Diváci spíše přichází na spolehlivý titul, kde mají určitou jistotu kvalitní zábavy, aby nebyla vyšší investice do vstupného a občerstvení v kině zmařena. Kinaři rovněž zaznamenali u rodinných snímků již znatelný příklon k českému dabingu. Na menších městech již velmi výrazný. Situace se ve srovnání s dobou předcovidovou přímo otočila o 180°.

Český divák nedává na kritiku. Tu vnímá jen velmi okrajově. Nutno podotknout, že za tento stav si česká kritika víceméně může sama svojí rozpolceností a velmi kolísavou kvalitou. Avšak to by bylo téma na samostatný článek…

Naopak velmi intenzivně diváci vnímají masivní reklamní kampaně na jednotlivé blockbustery. U nového Avatara byla začátkem prosince kampaň natolik intenzivní, že diváci přicházeli do kina s již pozitivním názorem na film, aniž by ho vůbec ještě viděli. Předem z kampaně byli přesvědčení, že se jim film bude líbit.

Na tento jev upozorňuje v Deníku N i Tomáš Vyskočil. Kladná čísla kinodistribuce jsou postavena jen na několika málo očekávaných titulech. Ostatní tituly spíše paběrkují. A podobný model se pomalu přenáší na českou tvorbu. Intenzivně propagované převážně komedie se zvučnými jmény herců a tvůrců mají návštěvnost zřetelně výraznější, než tituly pouze se základní propagací. Bez ohledu na jejich celkovou kvalitu.

Tomáš naznačoval, že se může objevit situace, kdy několik měsíců nebude k dispozici výrazný a silně propagovaný titul ani zahraniční, ani české tvorby, což způsobí masivnější propad návštěvnosti kin. My to zažili v roce 2020 v letních měsících, kdy některá americká kina zůstala uzavřená kvůli Covidu i přes letní měsíce a Hollywood zcela zastavil své premiéry. Až na jedinou výjimku a tou byl film Christophera Nolana, Tenet. V Česku kina, jenž byla otevřena od června do října, do dalšího lockdownu, zachraňovala česká tvorba.

To byla mimořádná situace se světovou pandemií Covidu, ale zažili jsme v nedávné historii období, kdy nebyl žádný silný titul více jak 10 měsíců. Jednalo se o rok 2005, kdy se několik premiér blockbusterů odložilo z jarního a letního termínu až na období před vánoci. A propad návštěvnosti byl ihned znatelný. Ostatně vidíme jej i v základních přehledech návštěvnosti českých kin na stránce Unie filmových distributorů. Tehdejší období se zapsalo do historie skutečností, kdy poprvé překročily tržby za Home Video, v té době to bylo za prodej disků DVD, tržby z kin. Do té doby k tomuto nikdy nedošlo. A i tehdy se objevily spekulace, zda-li se nejedná o postupný útlum klasických kin a začátek postupného přesunu audiovizuální zábavy do domácností.

Čtyři “lochnesky” a zanedbaný IMAX

V srpnu oznámila nadnárodní společnost CineWorld, do jejího portfolia spadá i řetězec multiplexů Cinema City provozovaný ve střední, východní Evropě a v Izraeli, že bude nucena během září požádat obchodní soudy ve Velké Británii a USA o ochranu před věřiteli. V médiích padala slova jako bankrot, ale ve skutečnosti se jedná o proceduru známou v českém obchodním zákoně jako vyrovnání. Jejím cílem není zánik zadlužené společnosti, ale proces oddlužení a vytvoření nového základního zdravého kapitálu pro její opětovné plnohodnotné fungování. Firmu v tomto režimu kontrolují správci, kteří musí schvalovat jakékoliv peněžní toky a hlavně platby směrem ven ze společnosti.

I když se konkurzní řízení týká řetězců kin ve Velké Británii a ve Spojených státech, 3. prosince informovala agentura Bloomberg, že věřitelé Cineworldu uvažují o prodeji jiných řetězců multiplexů, které CineWorld vlastní, Yes-Planet, Rav-Chen a pak Cinema City, který ze šesti zemí působí i v ČR a je zde dokonce největším provozovatelem. Chtějí tak získat co největší množství financí pro umoření pohledávek, což je zcela pochopitelné a při procesu konkurzu/vyrovnání jde o běžný postup.

Asi nejideálnějším řešením pro obě strany by bylo nalezení kupce, který by odkoupil celý řetězec a byl ochoten pokračovat i v potřebných investicích. To se ale obávám, že se v dnešní pocovidové době takový kupec s vysokou pravděpodobností nenajde. Potom by se mohl zvažovat prodej řetězců po jednotlivých zemích. Český řetězec Cinema City pokrýval v prvním kvartálu minulého roku zhruba 35% tržeb celého českého kino-trhu.

Nejextrémnější cestou by bylo ukončení provozu řetězců a rozprodávání inventáře. Tato cesta by byla určitě nejbolestivější. Znamenala by ztrátu pracovních míst prakticky pro všechny zaměstnance. Byť některé prostory multikin by si pak individuálně našly své nové provozovatele, jelikož ve všech svých multiplexech je společnost Cinema City v nájmu. Nový provozovatel by si je ale musel komplet znovu vybavit.

Další ranou pro nadnárodní společnost CineWorld byla zpráva o odsouzení CEO společnosti Mookyho Greidingera v jeho rodném Izraeli k podmíněnému trestu odnětí svobody a peněžité pokutě za porušení antimonopolních zákonů z roku 2010, kdy jedna z jeho distribučních společností, Forum Film, neposkytla 8 filmů do konkurenčního jednosálového kina v Tel Avivu a zvýhodnila tak vlastní řetězec kin.

V nultých letech nového století byla Cinema City synonymem pro kvalitu. Jednalo se o provozovatele, který do střední a východní Evropy přinesl velkoformátový prémiový IMAX ještě v 70 mm filmové podobě velkých GT sálů a jejich velmi nákladný provoz dokázal úspěšně udržet. Po roce 2010 nechal všechny sály IMAX zdigitalizovat s tím, že v Praze na Floře si původní 70 mm filmový projektor zachoval a díky tomu bylo možné zde v letech 2012, 2014 a 2017 uvádět filmové novinky Christophera Nolana ze 70 mm filmového pásu IMAX, Temný rytíř povstal, Interstellar a Dunkirk.. Posledně jmenovaný byl pak v Praze uváděn jako v jediném kině IMAX na starém kontinentě ze 70 mm pásu. Tudíž Praha se stala poutním místem velkých filmových fanoušků z celé Evropy. Další nejbližší kino IMAX hrající Dunkirk ze 70 mm pásu bylo až v Londýně.

V létě 2020 se v Praze na Floře další film Christophera Nolana, Tenet, již promítal pouze z digitální kopie DCP pro IMAX. 70 mm kopie již do Prahy nedorazila, byť s ní filmoví fanoušci počítali a řada se do Prahy vydala přes celou republiku v domnění, že i Tenet se hraje z IMAX 70 mm filmové kopie.

Po roce 2012 se společnost Cinema City zaměřila v prémiových formátech na nový spíše lidový trend takzvaného čtvrtého rozměru sledování filmu. Koncepce korejské firmy CJ 4PLEX, 4DX Cinema, přidávají k filmu pohyb sedaček, déšť, vypouštění různých vůní i pachů, vítr, blesky sice řadě jednodušších akčních filmů přidá na kvalitě, ale rozhodně nelze hovořit o kulturním zážitku. Projekce 4DX spíše připomíná pouťovou lochnesku s tím rozdílem, že během představení nemusí diváci na splašených sedačkách hrát košíkovou. První 4DX sál byl v Česku otevřen na pražském Smíchově před 10 lety a po Plzni a pražském Chodově se loni dočkali i v brněnské Olympii.

Z kuloárů pak v letech 2018 až 2019 prosakovaly kusé informace o přípravě výstavby druhého velkého megaplexu v brněnském obchodním centru Avion vedle obchodního domu IKEA, kde měl být i druhý český sál IMAX. Nebo o redigitalizaci pražského IMAXu na laserovou projekci s IMAX 12.1 3D prostorovým zvukem. Všechny tyto aktivity tehdy Cinema City odmítala oficiálně komentovat s obecným sdělením, že velké investice jsou vždy velmi náročný rozhodovací proces. K realizaci ani jednoho z uvedených nedošlo.

Loni na přelomu června a července byla v nejstarším multiplexu v Brně v Olympii dokončena náročná rekonstrukce, ze které vzešly tři sály s 3D ozvučením Dolby ATMOS a již jeden sál se zmiňovaným 4DX.

Začátkem prosince proběhly novinářské projekce nového Avatara: The way of water a tým spolupracovníků Jamese Camerona vybíral v každé zemi nejvhodnější kinosál, aby novináři viděli film ve 3D v maximální možné kvalitě HFR, ve vysoké snímkové frekvenci vytvářející jemnější pohyb ve 3D zobrazení, ve které byl film natočen. Paradoxně si nevybrali IMAX na Floře, ale jeden ze sálů Cinema City Chodov, který je již vybaven laserovou projekcí a na rozdíl od IMAXu na Floře zvládá projekci v HFR.

V plné nahotě se tak novináři dozvěděli, v jakém nelichotivém stavu IMAX na Floře je. V září 2022 zde sice proběhla výměna projekčního plátna, ale to bylo vše. Nainstalovaná projekční technologie je stále na úrovni roku 2011 a neproběhla zde ani žádná dílčí vylepšení, která by umožnila na digitálních projektorech s xenonovými lampami HFR projekci. Značka IMAX na Floře v podstatě dojíždí ze setrvačnosti. V předprodejích na nového Avatara sice byl z 80% vyprodán jako úplně první sál a během několika hodin na celý premiérový víkend. Avšak velkou slávu pražského IMAXu jsme mohli zaznamenat naposledy v létě 2017, kdy se zde ze 70 mm filmového pásu IMAX promítal zmiňovaný Dunkirk. Přitom dávno ještě před válkou na Ukrajině a dokonce před pandemií Covid-19 bylo několik málo sálu IMAX vybaveno laserovou projekcí a 12.1 zvukem v Moskvě i v Kyjevě.

Kina v Česku na prahu roku 2023

Situace s řetězcem Cinema City je tristní a řada filmových fanoušků si na úroveň kvalit představení stěžuje. Zejména ve městech, kde operuje pouze tento jeden kinooperátor, když nepočítáme malá klubová a artová kina, která ale pracují s odlišnou dramaturgií. Tím případem je druhé největší město v republice, moravská metropole Brno. Místním úřadům se zde nepodařilo uhlídat zdravé konkurenční prostředí a oba dva multiplexy ve městě provozuje jen jeden provozovatel, Cinema City. Ve srovnání se skoro čtyřikrát menší hanáckou metropolí, Olomoucí, kde jsou tři multikina a každý jiného provozovatele, a vedle nich fungující jednosálová Metropol se spíše klubovou dramaturgií, je to až do nebe volající stav. V Brně se měli činovníci zasadit o vznik třetího multiplexu v objektu Dornych nebo Vaňkovka, který by byl provozovaný konkurenčním provozovatelem.

V hlavním městě, v Praze, sice operují hned tři provozovatelé multiplexů, ale najít zde kvalitní a nejmodernějšími technologiemi vybavený sál, je překvapivě svízel. O stavu pražského IMAXu jsme již psali. Praha by si zasloužila IMAX laserový s možností plnohodnotné projekce speciálních HDR DCP kopií renderovaných přímo pro IMAX Laser. Moderní laserové projektory nalezneme zatím jen ve dvou periferních multikinech, ve zmiňovaném Cinema City Chodov a na sále Theatre de Lux v multiplexu CineStar na Černém Mostě.

Theatre de Lux je ale zaměřen pouze na 2D projekce RGB laserovým projektorem se zvukem Dolby ATMOS s luxusním pohodlným sezením a s poněkud diskutabilním ambilight barevným osvětlením bočních stěn během projekce.

V centru Prahy žádný sál vybavený RGB laserovým projektorem bohužel zatím nenajdeme.

V Praze vznikla i malá komorní kina a i celé klubové řetězce, ve kterých se mainstream hraje také, ale spíše okrajově. Tato jsou etablovaná (Evald a Mat) a fungují v objektech vlastněných distributory nebo filmovými tvůrci. Nehrozí jim, že by musela skončit pro zvýšený nájem, jako se to stalo koncem roku 2022 kinu Atlas na Florenci.

Na hranici Vršovic a Vinohrad nalezneme kino Pilotů, které koncem loňského roku obdrželo prestižní cenu Europa Cinemas za nejlépe programované kino roku 2022 v Evropě. K pražskému kulturnímu životu neodmyslitelně patří tzv. “Aerokina” pojmenovaná po nejdéle provozovaném kině, žižkovském Aeru. Ke kterému v průběhu času přibyl Světozor, Oko a nejnověji Přítomnost s prvním českým konceptem Cinema Boutique.

Na periferii hlavního města operují vedle Cinema City jak již zmiňovaný multiplex CineStar na Černém Mostě, tak i Premiere Cinemas Hostivař. Jsou zde i tři jednosálová kina, Dlabačov, Modřanský biograf a Radotín.

A v Praze operuje i celá řada kin, která nevlastní standard DCI, tedy tzv. E-Cinema. Jedná se o zajímavé koncepty se zajímavou dramaturgií. E-Cinemu nalezneme i v naprosté většině letních kin.

Hlavní město v oblasti filmu spoléhá na soukromé provozovatele, zejména multiplexů a poté menších klubových kin. Možná by se vyplatilo zauvažovat i o hlavním městěm zřizovaném kině. V minulosti takové úvahy byly. Kupříkladu i o národním kině, které by mohlo fungovat v rámci Nové scény Národního divadla. kino by muselo fungovat v objektu vlastněném městem a v centru města. Avšak například takový objekt Městské knihovny a jejích dvou sálů by příliš vhodný nebyl, neboť se zde pořádají i další divadelní a koncertní představení a univerzálnost užití sálu ubírá na kvalitě promítaného filmu.

Paradoxně kvalitněji vybavené sály nalezneme mnohdy mimo Prahu na menších městech republiky. Kupříkladu v kině Jitřenka v Semilech díky novému RGB laserovému projektoru a novému plátnu s maskováním na výšku nabídli nového Avatara ve 3D v aspektu Flat 1,85:1 a HFR, tedy ve stejné poměru stran jako v kinech IMAX a ještě HFR. Diváci tedy v Podkrkonoší mohli Avatara ve 3D viděl lépe jak ve zmiňovaném pražském IMAXu. 

Na prvním sále zlínského multiplexu Golden Apple zase s novým RGB laserovým projektorem nainstalovali i nový model mediabloku GDC SR-5400, který poprvé pro "běžná" kina nabízí možnost projekce ve 3D 4K HFR, což doposavaď nabízela pouze prémiová kina IMAX Laser nebo Dolby Cinema.

Nejistá budoucnost

Kultura si zažila ránu v podobě dvouleté pandemie Covidu. Výše jsme popsali jednotlivé lockdowny, které byly vyhlašovány. Jakmile pandemie opadla, napadl Putin Ukrajinu a válka v podobě hybridní se přenesla do celého světa formou energetické krize. Desítky procent domácností se dostává do finančních potíží vyjít se svými příjmy. A tato situace je nutí omezovat všechny zbytné výdaje, tedy v první řadě na kulturu.

Kancelář Kreativní Evropa prováděla v březnu a v říjnu 2022 průzkum trhu, jak ekonomická krize dopadla na investice běžných domácností do kultury. Tato krize přišla v okamžiku, kdy skončila poslední protiepidemická opatření, nasazené respirátory nebo povinnost prokázat před návštěvou kulturní akce potvrzení o získané imunitě. A jak v Kreativní Evropě zjistili, diváci se v míře, s jakou se během pandemie počítalo, nevrátili. Respondenti průzkumu odpovídali, že z kulturních zařízení omezili v první řadě návštěvu multikin, kde je vyšší cena jak samotného vstupného, tak i občerstvení. Někteří dávali přednost návštěvě menších kin, která v průzkumech vycházela lépe jak multiplexů.

Problém byl také v určité přetrvávající panice velkých hollywoodských distributorů, kteří v obavách z nižší návštěvnosti kin kvůli Covidu nasazovali docela rychle filmové novinky i na streamovací služby. Někdy i současně v jeden den s kiny. Na jaře 2022 pouhých 40 dnů po kinopremiéře. Divákům se nevyplácelo chodit do kin na méně atraktivní tituly, když si jej de facto mohly za jeden a půl měsíce pustit oficiálně doma na svém velkém plochém televizoru. Velkou návštěvnost tak i v českých kinech zaznamenalo jen několik titulů, jako Top-Gun Mawerick nebo v září Medieval (s českým názvem Jan Žižka). Z dalších filmů pak slušnou návštěvnost zaznamenali akční komiksový Black Panther: Wakanda nechť žije nebo rodinný snímek Mimoni 2: Padouch přichází. Ostatně, jak jsem výše zmiňoval článek Tomáše Vyskočila, který problém velké návštěvnosti jen několika blockbusterů do roka zmiňuje.

Osobně jsem čekal, že se snížená kupní síla spolu s blížícími se vánočními svátky a oslavami Nového roku negativně projeví v návštěvnosti nového Avatara. Naštěstí jsem se mýlil. Je možné, že bez masivní inflace by přišlo do kin ještě více diváků, ale návštěvnost za první víkend v českých kinech byla výborná. Film obsadil historicky pátou příčku, ale kdybychom ke klasickému kino-víkendu připočítali i středu, kdy prakticky všechna kina hrála předpremiéry, tak Avatar 2 obsadil příčku druhou.

Nyní nám bude doznívat návštěvnost druhého Avatara a s tím se otevírá další otázka. Jak budou diváci do kin chodit po Avatarovi 2. Budeme-li vycházet ze zjištění Tomáše Vyskočila z jeho článku výše, musíme počítat s masivní návštěvností jen u několika velmi propagovaných blockbusterů. Ze zahraničních filmů v podstatě i u nás běží hlavně na úrovni sociálních sítí kampaň na nové Mission Impossible: Dead Reckoning, jehož první část bude mít premiéru až 13. července (druhá 27. června 2024). Humbuk začal i kolem novinky Christophera Nolana Oppenheimer, která půjde hned za týden po Mission Impossible, 20. července. Uvidíme, jestli nedojde k posunům dat premiér, aby mezi filmy byl třeba větší rozestup jak měsíc.

Před těmito blockbustery máme 30. března čtvrté pokračování Johna Wicka a také několik českých novinek, většinou vztahových komedií, u kterých v tuto chvíli netušíme potenciál jejich návštěvnosti. V plánu premiér nalezneme i několik filmů velmi pozitivně přijatých na filmových festivalech, jako například á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN, ale zde musíme počítat spíše s minoritní návštěvností hlavně artového publika.

Pokud nastane větší propad v návštěvnosti, bude situace složitější, jak za sedmiměsíčního lockdownu během pandemie Covidu. Tentokrát zřejmě legislativně nepůjde uspořádat další mimořádnou dotaci Státního fondu kinematografie, která měla za primární účel existenčně zachránit produkce, distributory i kina během centrálně uzavřeného trhu při druhém sedmiměsíčním lockdownu během pandemie Covidu. Kinaři tak budou muset hledat různé cesty. Například formou partnerů představení například místních firem nebo města, kteří přispějí na uvedení filmu a mohlo by se tak vybírat snížené nebo i symbolické vstupné.

Do této situace přišla 8. ledna zpráva, že ministr financí Zbyněk Stanjura uvažuje o nové sazbě DPH 13 nebo 14%, do které by kromě léků a některých služeb spadala i kultura. Znamenalo by to nové daňové zatížení provozovatelů kin o 3 až 4 procenta oproti současnosti.

Válka na Ukrajině a s ní i hybridní válka s globálním ekonomickým dopadem bude ještě dlouhá. Řada expertů se shoduje, že nebude jednoduchý ani příští rok 2024. Putin chce konflikt vést na dlouhý čas a umořit tak Ukrajinu i její spojence. Situace rozhodně nebude jednoduchá a nezbývá než si držet palce, abychom krizové období všichni přečkali bez zásadních a fatálních důsledků.

autor: Ondřej Beck