Pojďme se podívat na prémiové formáty do kin v rámci standardu DCI, které měly to štěstí a etablovaly se. Už proto, že značky v oboru fungovaly po delší dobu v rámci analogových formátů. Vznikl dostatečný počet jimi vybavených sálů a produkce je pro své filmy dostatečně využívají. A díky vyššímu vstupnému na tyto prémiové formáty získávají i zajímavé tržby...

Prvním, o kterém se budeme bavit, je formát IMAX.

IMAX je starý formát, který se poprvé představil na Expo 70 v japonské Osace. V té době samozřejmě šlo o analogový formát pracující se 70 mm filmovým pásem. Náklady na provoz ale léty díky inflacím rostly a už v roce 1999 společnost dala vědět, že digitalizace provozu bude nutností. Po prvních pokusech v laboratořích IMAX bylo jasné, že k digitalizaci bude potřeba použít technologií DLP a nikoliv SXRD z rodiny LCOS, která byla limitována omezeným světelným výkonem.

V roce 1999 podepisuje IMAX Corp. smlouvu se společností Texas Instruments, výrobcem a držitelem patentu na zobrazovací čipy DLP, že k digitalizaci svých kin bude využívat právě tuto technologii. Již v této době plánuje zahájení digitalizace na rok 2008 , což se nakonec podaří i dodržet.

Problém ovšem nastane v technologii DLP samotné. V roce 2008 se stále vyrábí jen a pouze čipy s rozlišením 2K. Rozjezd výroby 4K DLP čipů se podaří až o tři roky později. Navíc první 4K DLP projektory mají problém s nižším kontrastním poměrem, než 2K DLP. IMAX Digital musí jít na kompromis dvojice 2x 2K projektorů, kde jsou na obřím plátně patrné jednotlivé obrazové pixely.

Jde o obrovský kompromis. IMAX by při zachování výhradně 70 mm filmové projekce narazil na pokles kupní síly velké části potencionálních diváků se zároveň zvýšenou inflací, to vše způsobené největší ekonomickou recesí od 30. let 20. století. Pokud by radikálně digitalizací nesnížil vstupní i provozní náklady, jsem přesvědčen, že dnes by žádný IMAX Corp. už nebyl. Byl by při finančním propadu plhcen jinou značkou.

Digitalizací šla značka IMAX strmě vzhůru a na prahu pandemie Covid se za 11 let od první digitalizace rozšířil počet sálů IMAX ze zhruba 350 na více jak 1.500. Pandemie a následná válka na Ukrajině a embargo Rusku snížilo tento stav asi o padesátku sálů.

Dvojice projektorů IMAX Laser GT. Zdroj obrázku: IMAX.com

S příchodem RGB laseru v r. 2015 získal IMAX Laser 4K rozlišení, avšak původní 70 mm filmový pás odborníci z oboru odhadují až na rozlišení 16K. Pár kin, včetně jediného českého IMAXu, si zachovalo vedle IMAX Digital i 70mm projektor IMAX. A zhruba jednou za tři roky máme jedinečnou příležitost vidět z analogového pásu filmovou novinku Christophera Nolana. Naposledy to byl titul Oppenheimer.

A právě s Oppenheimerem se rozhořela ve Velké Británii odborná diskuze, ve které se porovnávala kvalita IMAX Laser vs. IMAX 70 mm. Výsledkem bylo konstatování, že ani IMAX Laser nedokáže v obrazové kvalitě plně nahradit původní 15/70 filmový pás IMAX. IMAX je tak jediným původním formátem, který digitálním standardem DCI zatím kvalitativně ztrácí. Avšak po ekonomické stránce je to přesně naopak.

Formát IMAX má, dle mého názoru, šanci na vyšší kvalitu obrazu z digitálního nosiče až s příchodem LED projekční plochy s minimálním rozlišením 12K.

Druhou dnes zmíněnou etablovanou značkou je samozřejmě Dolby. Tato značka je v povědomí širokého obyvatelstva už 60 let. Od prvních systému pro potlačení šumu analogového magnetického záznamu, až po první zvukové formáty pro kina o deset let později.

Do digitálních kin DCI vstupuje Dolby hned od začátku svými kinoservery s diskovými poli. V roce 2010 se vrací na pole zvukových formátů představením Dolby Surround 7.1 a o dva roky později přichází legendární Dolby ATMOS.

Dolby ATMOS, skutečný revoluční posun v technologickém vývoji, kdy zvuk už není limitován oněmi 16, resp. 14 zvukovými kanály v DCP. Zvuk v ATMOSu je budován na dvou úrovních. Tzn. bed se záznamem 5.1 či 7.1 pro zpětnou kompatibilitu a object se zvukovými efekty, laicky řečeno, v takovém stavu polotovaru. Jednotlivé složky zvuku, dialogy, stopy s částmi soundtracku a ruchy, jsou ponechány v tzv. objektech, které mají přesně definovaná metadata, tedy údaj, kdy mají zaznít, s jakou intenzitou hlasitosti a hlavně, kde v prostoru mají zaznít a kudy se případně mají během reprodukce pochybovat. Takto může v jeden moment hrát současně až 128 objektů. V této podobě jde nahrávka už do kin, kde každý sál má nakonfigurovaný zvukový procesor s rozmístěnými reprosoustavami, kde každá je samostatně přes vlastní koncový zesilovač z procesoru napojena. Procesor v reálném čase přehraje výsledný mix, aby v každém kinosále s rozdílnými dispozicemi hrál víceméně stejně.

V lednu 2014 byl byl na veletrhu CES v Las Vegas reálně představen dlouho očekávaný a avizovaný obrazový HDR formát Dolby Vision. Jde o formát s nejvyšší dynamikou obrazu s tabulkovým kontrastním poměrem až 1.000.000:1, kterou ale dosáhne jen s projektory Eclipse od firmy Christie.

Projektor Christie Eclipse hardwarově stavěný na použití s HDR systémem Dolby Vision. Kromě kin Dolby Cinema byl původně určen i pro projekční planetária. Zdroj obrázku: Christiedigital.com

A Dolby Vision a Dolby ATMOS je základem prémiových kin se značkou Dolby Cinema. První takové kino se poprvé objevilo před koncem roku 2014 v nizozemském Eindhovenu. Pár týdnů před otevřením úplně prvního sálu IMAX Laser.

IMAX Laser a Dolby Cinema se v podstatě na deset let stala synonyma pro nejvyšší technickou kvalitu Premium Cinema. Avšak ani jeden z těchto formátů není v Česku ani na Slovensku zastoupen.

IMAX máme v Česku i na Slovensku v Bratislavě pouze IMAX Digital 2x2K s “xenonovým” zdrojem projekčního světla. V Bratislavě alespoň s vlastním 3D prostorovým zvukem IMAX 12.1. V Praze máme navíc tu obrovskou výhodu, že se zde podařilo dochovat provozuschopný 70 mm IMAX projektor a zhruba jednou za tři roky u příležitosti premiéry nového filmu Christophera Nolana můžeme tento film, jako jediní na starém kontinentu, vidět v plné kvalitě z IMAX 70 mm a s aspektem obrazu 1,43:1.

Dolby Cinema je velice nákladný na pořízení i provoz a podle odborných kruhů není v naší zemi kupní síla s diváckým potenciálem, aby zde takové kino mohlo vůbec vzniknout. Není divu. Třeba takové Německo má pouze dva sály, v Mnichově a v Hamburku. V Rakousku pak najdeme čtyři, z čehož dva jsou ve Vídni a dva v Linci a Salzburgu.

V příštím díle se mj. podíváme na další úspěšnou firmu z oboru, které se podařilo proniknout až do hollywoodské produkce prakticky od nuly…

Autor: Ondřej Beck

Relevantní odkaz:
První díl seriálu 20 let DCI
Druhý díl seriálu 20 let DCI
Třetí díl seriálu 20 let DCI
Čtvrtý díl seriálu 20 let DCI 
Pátý díl seriálu 20let DCI