Diskutabilní digitalizace kin IMAX

Digitalizace dle standardu DCI znamená pro klasická kina kvalitativní skok po obrazové i zvukové stránce směrem vzhůru. U velkoformátových kin IMAX se ale jedná o spíše diskutabilní krok. Udělejme si malou exkurzi do světa velkého obrazu...

Co je IMAX
I když formát IMAX asi všichni moc dobře známe, nebude na škodu si připomenout jeho základní myšlenku. Mnozí jej považují hlavně za velké 3-D kino a na toto v poslední době sází i sama společnost IMAX Corporation v souvislosti s přechodem na digitální verzi. Původní myšlenka je ale dosti odlišná.

Porovnání velikostí formátu IMAX 1570, 70 mm 570 formátu a klasického 35 mm filmového pásu. Zdroj obrázku: Wikipedia.org

IMAX (v té době pouze 2-D) byl patentován v roce 1967. Skupina kanadských konstruktérů projekční techniky řešila problém s velkoplošnou projekcí, která by poskytovala maximální obrazovou kvalitu na co největším plátně a přitom byla relativně jednoduchá. Nesestávala by z více synchronizovaných projektorů jako třípásová Cinerama, kde se mohou objevovat provozně-technické komplikace.

Druhá polovina 60. let 20. století znamenala celosvětový boom 70 mm širokoúhlého formátu. Jsou budována velká panoramatická kina, kde diváci sedí před velkým plátnem a v horizontálním směru mají vykrytu obrazem i podstatnou část periferního vidění. Skupina konstruktérů, Graeme Ferguson, Roman Kroitor, Robert Kerr a William C. Shaw, zkusí 70 mm filmový pás vést projektorem horizontálně a vytvoří filmové políčko o vlastních rozměrech 71x52 mm s počtem 15 otvorů děrování na jedno okno. Odtud označení filmového pásu 15/70 nebo také 1570. Poměr stran se vrací k původnímu akademickému 1,37:1. Sál pro projekci je budován s dosti vysokým stropem. Prohnuté plátno je instalováno prakticky přes celou přední část, spodní hrana je několik metrů pod úrovní první řady a vlastní hlediště je strmé 36º. Diváci tak mají vykrytou podstatnou část periferního vidění nejen v horizontálním, ale i ve vertikálním směru. Název IMAX je zkratka z anglického Image on Maximum.

Sál jediného českého kina IMAX v Praze v Cinema City Flora. Foto: autor článku

Poprvé se IMAX představil veřejnosti na světové výstavě EXPO 70 v japonské Ósace se 17 minutovým krátkým filmem Tiger Child. První stálé kino IMAX bylo otevřeno v kanadském Torontu o rok později. Za dalších 34 let existence formátu bylo otevřeno po celém světě na 250 kin. V roce 1973 se představil první model tzv. OMNIMAXu (nebo též IMAX DOME) s projekcí na kopuli podobnou planetáriu a na EXPO 86 ve Vancouveru měl světovou premiéru IMAX 3D využívající dvou filmových pásů pro každé oko a lineární polarizace k rozdělení obou obrazů na plátně přes stereoskopické brýle.

První cesta k IMAX DIGITAL
32 let si IMAX Corporation striktně držela vlastní dramaturgii zaměřenou na výhradně krátké rodinné a školní výukové filmy. Velký formát, který diváky vtáhne do děje, oslovuje hlavně dětské publikum a zábavnou formou mu lze nenásilně předložit látku probíranou ve škole od přírodopisu přes biologii, fyziku, astronomii až po dějepis. K filmům má společnost vypracované i výukové materiály pro učitele. Ti pak mohou na zážitek z kina plynule navázat ve vyučování.

Marketingová kampaň pro každé kino byla stavěná na mnoha „NEJ“. NEJvětší filmové políčko, NEJvětší plátna, NEJvýkonnější zvuk, NEJdražší kino, NEJvětší, NEJtěžší a hlavně NEJdražší kamery na 65 mm negativ, se kterými se filmy IMAX natáčely. Několik měsíců před otevřením každého kina IMAX se alarmovala místní média, aby referovala o instalaci NEJvětšího projektoru velkým jeřábem otvorem ve střeše, či instalace NEJvětšího plátna za vysoké teploty v sále kolem 40º C a jeho následným vypnutím na rámu postupným snižováním na pokojovou.

Dva projektory IMAX DIGITAL. Pod vlastním designem se ukrývají "střeva" projektorů Christie CP-2000SB. Zdroj obrázku: IMAX.com

Ona NEJ ale dělala kina prakticky masově nerozšiřitelná a IMAX začínal přemýšlet o vyšší expanzi. V roce 2002 poprvé společnost představila projekt IMAX DMR o digitálního remasteringu klasických 35 mm filmů do velkého rozlišení. Ve filmových laboratořích se naskenoval Super 35 mm negativ filmu a digitální metodou mu bylo „dopočítáno“ vyšší rozlišení, aby byl promítatelný na velký formát. Prvním filmem takto upraveným bylo Apollo 13. Na velkém formátu IMAX byl ale zachován původní poměr stran filmu, takže snímky měly (a mají) zobrazení buď 2,35:1 nebo 1,85:1 s černými pruhy nahoře a dole. Hlavní myšlenka IMAX s vykrytím periferního vidění diváka v horizontálním i vertikálním směru zůstává zachována už jen u původních krátkých filmů IMAX.

V roce 2004 společnost IMAX představuje systém IMAX MPX, podstatně levnější verzí projekčního systému pro velké provozovatele multiplexů. IMAX MPX po menších stavebních úpravách doplnil 35 mm projekce v největších premiérových sálech. Daní za třetinovou cenu oproti „velkým“ IMAXům bylo plátno s poměrem stran 1,75:1. Projektor byl konstruován pro nižší cenu, ale se zachovalou kvalitou původních velkých strojů. Širší plátno sice ubralo periferní vidění ve vertikálním směru, kvalita obrazu ale díky použití 1570 filmového pásu byla zachována.

Na digitalizaci společnost IMAX myslí dlouho dopředu. Již v roce 2000 podepisuje smlouvu s Texas Instruments, ve které se zavazuje k použití projekční technologie DLP pro digitální IMAXy. Je to doba prvních 1,3K instalací, kdy se předpokládalo, že vývoj obrazových DLP čipů s vyšším rozlišením půjde velmi rychle. Bohužel ten se na více, jak na 10 let, zastavil u rozlišení 2K. 4K DLP čipy byly ohlášeny teprve v loňském roce s tím, že první sériovou výrobu můžeme momentálně očekávat někdy kolem roku 2011 až 2012. Společnost IMAX začal tlačit čas a také světová ekonomická recese, která není příznivcem technologie s předponami „NEJ“.

Grafické schéma projekční kabiny IMAX DIGITAL. Zdroj obrázku: IMAX.com

Zde bych odkázal na svůj článek z e-zinu DVDExtra.cz vydaný loni v březnu, který problematiku digitálního IMAXu popisuje po technické stránce detailněji...

Nyní bych se pokusil o dva nezávislé pohledy. Z úhlu diváka a úhlu společnosti IMAX.

IMAX DIGITAL z pohledu diváka
První pochybnosti, zda-li dva 2K digitální projektory dokáží nahradit kvalitou filmový formát 1570, se objevovaly ještě před představením první projekce IMAX DIGITAL. A první negativní reakce se začaly objevovat krátce po zprovoznění prvních projekcí. Nejdříve v odborných diskuzních klubech, pak v odborném tisku. Viz článek z časopisu LF Examiner zabývající se kiny velkého formátu „Is IMAX the next "New Coke"?“ přirovnávající kauzu k aféře společnosti Coca Cola z 80. let minulého století, kdy se odvážila změnit chuť tradičního nápoje.

Vrcholem protestů filmových fandů byla pak reakce populárního amerického komika Azize Ansari, který využil svoji popularitu ke kritice IMAX DIGITAL za vybírání příplatků v kinech za přidanou kvalitu, kterou ale oproti původnímu IMAXu 1570 nenabízí. Ansari veřejně vyzval k bojkotu multiplexů s instalacemi IMAX DIGITAL, což způsobilo i přechodný pokles ceny akcií společnosti IMAX na newyorské burze. Na základě těchto a podobných reakcí vznikla i fanouškovská mapa na Google „IMAX or LIEMAX“  s vyznačenými klasickými kiny IMAX a digitálními, před kterými jsou ostatní diváci varováni.

Klasický filmový projektor IMAX GT na 70 mm formát 1570. Snímek z projekční kabiny jediného českého IMAXu v Praze na Floře. Foto: autor článku

V globálu jde ale o menší procento filmových nadšenců, kteří pokles kvality vnímají. Většina veřejnosti ke kinům IMAX přistupuje jako ke kvalitním 3-D kinům a postupný přechod z klasických IMAXů přes IMAX MPX až po IMAX DIGITAL tak zásadně nevnímá. Tržby za první čtyři týdny promítání Avatara 3-D v kinech IMAX rozhodně nevykazují nějaký zásadní odklon od kin IMAX. Tržby ze zhruba 450 sálů IMAX (cca 290 sálů 1570, cca 160 sálů DIGITAL), které Avatara hrály, překročily 100 miliónů amerických dolarů.

IMAX DIGITAL z pohledu společnosti IMAX
Společnost IMAX měla na přelomu tisíciletí za prvních 30 let své aktivní existence na 200 provozovaných kin po celém světě a toto číslo zůstávalo víceméně konstantní. Pro vysoké pořizovací a provozní náklady se ročně postavilo jen několik málo sálů a zhruba podobný počet z nejčastěji finančních důvodů opět zanikl. Ačkoliv společnost IMAX řeší poskytování veškeré techniky výhradně formou pronájmu, nájemné a poplatky na údržbu jsou dosti vysoké a kino musí mít jak silného partnera, který představení dotuje, tak dostatečně velkou diváckou základnu. Na tu ostatně v roce 2006 doplatila tři kina IMAX v našem blízkém okolí, v Berlíně, Vídni a v Bratislavě.

První řada a začátek plátna v IMAX Praha. Jasně je zřetelné, že spodní hrana plátna se nalézá několik metrů pod úrovní první řady. Foto: autor článku

Je v celku pochopitelné, že se společnost IMAX pokusila expandovat prolomením technologických bariér. Jednak to byl ústupek v dramaturgii nabízených filmů, kdy se do kin IMAX začaly připravovat remasterované filmy DMR z běžné distribuce a pak samozřejmě expanze levnějších a dostupnějších systémů MPX pro multiplexy. Nástup digitalizace běžných kin včetně 3-D stereoskopického zobrazení a hlavně podstatné snížení nákladů na distribuci dotlačilo společnost IMAX do nutného rozhodnutí. A k tomu smlouva s Texas Instruments využití technologie DLP nedávala ani jiné řešení, než kterým se společnost vydala. Řeč čísel je neúprosná. Zatímco u běžné distribuce se náklady snižují až osminásobně, u distribuce v IMAX formátu jde o třiatřicetinásobek! Chápu tedy i co-CEO společnosti IMAX, Richarda Gelfonda, který již veřejně pozměnil původní hlavní slogan pro kina 1570 „Think Big“ na "We don't think of as the giant screen. It is the best immersive experience on the planet.“

IMAX Corporation se loni v únoru dohodla s asociací provozovatelů velkoformátových kin Giant Screen Cinema Association, že do odvolání nebude provádět výměny filmových projektorů 1570 za digitální v původních velkých IMAXech, tedy i včetně jediného českého IMAXu v Praze na Floře, ale pouze v nových „menších“ IMAXech MPX, kde kvalitativní skok směrem dolů nepůsobí tak markantně.

A pragmatická řeč čísel hovoří jasně. Za prvních 18 měsíců masovější instalace IMAX DIGITAL bylo zprovozněno po celém světě na 160 sálů, ať zcela nových nebo upgradovaných z 1570. To u původního velkého formátu 1570 trvalo zhruba 25 let.

Ondřej Beck