VPF (Virtual Print Fee) model financování digitalizace kin

VPF model financování je model, do kterého vstupuje třetí osoba, integrátor, která kompletně řeší celou digitalizaci včetně jejího financování. Toto financování je založeno na dohodě s hollywoodskými studii (majors), která za každý nasazený titul v digitálním kině uhradí integrátorovi zmiňovaný VPF, česky poplatek za virtuální kopii. 

Digitalizace kinematografie přinese velké finanční úspory, hlavně při výrobě filmové kopie a její dopravě. Protože však digitalizace neprobíhá a neprobíhala tak rychle jak by si studia přála, a největším problémem digitalizace je doba, kdy jsou souběžně používány oba systémy, digitální i analgový, rozhodla se studia digitalizaci výrazně podpořit. Podpořit, ale ne prodělat byla hlavní myšlenka při tvoření VPF modelu.

VPF model je založen na tom, že digitální kina nebotřebují fyzicky 35 mm kopii, ale pouze zaslat digitální kopii (pouze data přenášená na HDD, satelitem, nebo internetem). Tím se ušetří za výrobu 35mm kopie. VPF poplatek by měl být tedy tak vysoký, jako je cena této kopie. Tedy vlastně žádný nárůst nebo pokles nákladů. Distributor jen místo výroby jedné 35mm kopie pro jedno kin, zaplatí jednou VPF. 

Integrátor uzavře dohodu s jednotlivými studii (optimálně všemi). Ta mu sdělí celkovou investici do VPF, kterou budou v rámci této dohody realizovat. Integrátor si na tuto částku zajistí finanční krytí, většinou bankovní záruky a začne shánět kina. V současnosti pouze velké a silné řetězce, které garantují nejvěší počet premiérových nasazení studiových filmů.

Integrátor kompletně vybaví kina digitální technologií, většinou i s 3D. V případě že kino s touto dohodou nasadí nový studiový titul (booking) studio zaplatí integrátorovi VPF. Takže VPFkem je hrazena technologie, kterou integrátor dodá do kina. Smouvy s VPF modelem jsou většinou uzavírány na 7-10 let. V tu chvíli, co je náklad na technologii pomocí VPF integrátorovi kompletně uhrazen, přechází technologie do majetku kina.

Model není nastaven tak, že by kino nezaplatilo vůbec nic. Záleží na dohodě, ale většinou se náklady na technologie rozkládají mezi VPF (placeno studiem) a platbu z kina v poměru 85:15 někdy i vice v neprospěch kina.

Za těch 15% které platí kino má zaručeno po celou dobu platnosti smlouvy bezplatný servis a garanci technolgicke kompatibility s DCI standardem.

Do VPF modelu může vstoupit i stát s podporou digitalizace a hradit uričtou část např. z 15% odvodu z kina.

VPF model měl z počátku velké odpůrce hlavně v Evropě a konkrétně ve Franci, kde byla obava z nenasazování lokální produkce. Po definitivním nastavení pravidel, je však i dnes VPF model hojně využíván v celé Evropě a obzvlášť ve Francii se velmi diví, když je jim prezentován jiný model, který VPF nepoužívá, jako např. digitalizace v ČR.

VPF model financování nebyl do října 2010 v ČR uplatněn, ačkoliv indicie, že se takto stane zde již byly a bylo jasné, že velké řetězce nakonec tento model v některé variantě zvolí.

V říjnu 2010 oznámil řetězec Palace Cinemas, že uzavřel smlouvu s největším evropským integrátorem XDC a pozval si na schůzky všechny české distributory, aby jim vysvětlil jak tento model funguje a jaké jsou jeho podmínky.

Zatím jsme totiž nemluvili o tom, co se stane, když chce nasadit do kina s VPF modelem svůj film distributor lokální, nebo jen jíný, než "majors". Je to velmi jednoduché, musí také zaplatit VPF. A to je v ČR kámen úrazu. Většina producentů a distributorů na tento model, ačkoliv funguje ve světě již několik let, nebyla připravena a až teď se snaží získat informace a problém řešit.

České zastoupení Palace Cinemas totiž v rámci VPF modelu nemá v tuto chvíli žádné páky na to, jak vysoký VPF bude, nebo že by ho v případě výhodnosti (úspěšné české produkce) nemusel distributor, potažmo producent platit. Smlouva o VPF modelu se totiž uzavírá pouze s integrátorem a jemu jsou hrazeny VPF. Pokud s integrátorem nebude uzavřena smlouva, film se v kině digitálně hrát nebude.

V současné době má většina multiplexů ještě analogovou technologii a tím se problém s VPF může lehce oddálit, ale to je pouze otázka času. V budoucnosti   každý producent a distributor, který bude chtít hrát své filmy v kinech pod VPF, bude tento poplatek platit.

V sytému, kdy budou všechna kina digitalizována, bude tento model výhodný pro většinu distributorů a producentů. Do té doby může dojít u jednotlivých titulů ke zdražení distribučních nákladů, nebo i k jejich neuvedení. Jednoznačně nevýhodné bude distribuovat např.  americký non-majors nezávislý film, který má šanci na nasazení v plexu, ale ne na celých 6 týdnů. Bude muset platit VPF a nemá šanci na žádnou státní ani evropskou podporu.

O VPF modelu se toho napsalo již spousta a tento článek nemůže poskytnou komplexní informace o jeho vývoji až do současnotit, kdy to je nejvíce použitý finanční model na světě. Rád na všechny doplňující dotazy odpovím pod článkem, popřípadě doplním do článku.

V níže uvedených odkazech máte prezentace VPF modelu od dvou nějvětších evropských integrátorů XDC a AAM. Je v nich přesně popsáno jak model funguje, a u XDC i navrhovaná částka, která se ale od doby publikování prezentace stále snižuje. Dnes se mluví o 600 EURO za VPF bez dlouhodobé smlouvy. Při podepsání víceleté smlouvy může být VPF i nižší. 

VPF model je jeden z mála dlouhodobě funkčních finančních modelů digitalizace. Má své pro a proti, ale funguje, a je velmi často využíván i v rámci podpory digitalizace ze strany státu. Je to model dobrovolný a používaný vě většině států EU. Neodporuje unijnímu právu. V přechodné době, kdy jsou užívány souběžně oba systémy (digitální i analogový) může zvyšovat distribuční náklady, a u jednotlivých případů může vést k neuvední titulu.

Paradoxně tento model může pomoc digitálním klasickým kinům, neboť bude velká snaha distributorů umístit svůj titul bez nutnosti VPF platit, tedy do těchto kin, která na VPF z důvodu "nevytížitelnosti" 35mm kopie, nemají možnost dosáhnout.

Pro české distributory vidím pouze jedinou možnost a to společné vyjednávání o výši VPF. Velký podíl českých filmů na tržbách, a spojení v jednu vyjednávací entitu by mohlo hrát při jednání s integrátory určitou roli.