Minulý týden proběhl v pražském kině Světozor komponovaný večer s názvem “Smrt kina aneb pocta promítačům”. Ostatně na našich stránkách jsme vás o jeho konání s předstihem informovali. Měl jsem tu čest být hostem panelové diskuze, ve které ale z časových důvodů nebyla šance probrat daný problém do hloubky. Proto bych se k tomuto tématu ještě jednou rád vrátil v tomto článku.

Z tématického večera totiž vyplynula hlavní myšlenka, že digitalizace standardem DCI je pro všechna malá kina definitivním zabijákem. Ale bohudík je to přesně naopak. Vznik, existenci a případný zánik kina ovlivňuje daleko více faktorů, nežli jsou ty technické. Ale v první řadě jsou kina vždy o lidech a pro lidi. O lidech, co je provozují, a pro lidi, co je jako diváci navštěvují. Jak si ostatně sami ukážeme na příkladech z České republiky.

Je to jednoduché, stačí navštívit hlavní webovou stránku Unie filmových distributorů s výsledky návštěvnosti českých kin. Za loňský rok 2013 přišlo do kin 11.057.559 a za předloňský 2012 11.181.851 diváků. Za roky, kdy Českou republikou zmítala ekonomická recese a kdy se většina obyvatel naučila více šetřit finančními prostředky, zvláště pak u zbytných investicí. Nyní se podívejme na rok 2005, období, které z dnešního pohledu nazýváme obdobím ekonomické konjunktury. Diváci tehdy tolik neřešili útratu za zbytné investice, jako v době současné. Avšak návštěvnost tehdy zaznamenala silný propad. Do kin tehdy přišlo za celý rok jen 9.478.632 diváků. Průměrné vstupné bylo navíc tehdy o 35 korun nižší.

Oproti roku 2005 se masivně rozrostla nabídka bezplatných pozemních televizních kanálů ze čtyř na patnáct celoplošných a ve větších městech několik dalších lokálních. Ceny originálních DVD titulů poklesly několikanásobně. Podstatně více uživatelů má k dispozici rychlejší internetové připojení pro stahování jak legálních tak bohužel i nelegálních kopií filmů. Přes to v krizi přišlo zhruba o 15% diváků do kin více, jak v době prosperity. Jak je to možné?

Při zpětném pohledu byl za hlavní důvod celkového propadu návštěvnosti kin v roce 2005 označen nedostatek divácky atraktivních titulů. Následující rok 2006 se již návštěvnost vrací zhruba k normálu. Takže z této krize si můžeme vzít následující, diváci chtějí atraktivní program, aby se jim návštěva kina vyplatila.

Nyní se podíváme do stejné tabulky na webu UFD na návštěvnost kin od roku 1989 do roku 2003. Jsme svědky rapidního úbytku návštěvnosti od roku 1989 (51.452.520 diváků) do roku 1995 (9.253.214 diváků). Toto období je atypické v tom, že v roce 1989 zde ještě z velké části panoval režim vlády jedné strany, kdy nebylo příliš dostupného kulturního vyžití a do kin se tak chodilo relativně často. Postupný propad v prvních letech po sametové revoluci sleduje nástup jiných zájmů a časového vytížení spojeného například s možností podnikání nebo i cestování. V oblasti audiovize se postupně rozšiřuje penetrace videa mezi obyvatelstvem prostřednictvím VHS kazet a po roce 1994 vidíme definitivní pokles návštěvnosti kin, pod který se podepsal start komerční televize Nova. A následně si povšimněte znatelného nárůstu mezi lety 1999 a 2003. To je pro změnu následek otevření moderních multiplexů velkých nadnárodních provozovatelů.

A co přinesly divákům velké multiplexy? Vyšší vstupné v průměru zhruba o 60%, ale hlavně kvalitní sedačky, klimatizované sály a kvalitnější obraz i zvuk samotných filmů. Diváci si rádi připlatili za srozumitelnější zvuk bez ozvěny připomínající puštěné tranzistorové rádio na maximální hlasitost postavené uprostřed koupelny obložené dlaždicemi. Za pohodlnější sezení, než když se v úzkých řadách a na úzkých sedačkách se museli za své peníze tulit kromě svého partnera ještě nedobrovolně k cizím lidem, se kterými se v řadě mačkali. A za kvalitnější klimatizací, kdy ve starých sálech bylo mnohdy téměř nedýchatelné ovzduší.

Oba případy nám ukazují, že je stále ještě početná skupina diváků ochotná se vydat za kolektivním filmovým zážitkem do kina. Avšak většina z nich vyžaduje kvalitu a určitou úroveň. Nejen samotného programu, ale i prostředí, které kino může nabídnout. Pochopili to i provozovatelé jednosálových kin, že po nástupu multiplexů musí divákům nabídnout srovnatelné podmínky. Dobrý obraz a zvuk, pohodlné sezení, odvětraný sál a k tomu i možnost kvalitního občerstvení v předsálí.

Digitalizace standardem DCI sice na jedné straně vyžaduje relativně vysoké investice do instalace a přestavby sálu a i vyšší provozní náklady. Na straně druhé jde o nástroj, který pro malá kina znamená velkou renesanci. Digitální projekce nabízí podstatně pestřejší program. Jednak lze hrát divácky žádané tituly již v první premiérový týden a nemusí se čekat týdny až měsíce, jako v případě starých 35 mm filmových kopií, až se uvolnily z multiplexů jako již komerčně nezajímavé. Navíc lze divákům zprostředkovat i živé přenosy z divadel nebo sportovních utkání.

A čísla ze statistik hovoří jasně. Za první dva roky digitalizace, 2009 a 2010, se technika standardu DCI nainstalovala zhruba do prvních 130 sálů, ze kterých asi padesátku tvořila malá jednosálová kina. Těchto padesát jednosálových kin poprvé zlomilo podíl multiplexů na českém trhu, který v se éře filmového pásu pomalu blížil k 80%. Za rok 2010 se poprvé otočil ve prospěch malých kin a v dnešní době činí zhruba 24% z celkových tržeb. Zároveň za tento rok ona padesátka zdigitalizovaných jednosálových kin vygenerovala kolem 80% tržeb ze všech malých kin.

Kino je o lidech a pro lidi a v místech, kde se nezachová, není na vině digitalizace, ale lidé, že se za své kino nepostavili. V současné době máme v České republice 186 zdigitalizovaných malých kin standardem DCI a mezi nimi příklady, že si tento “přepych” mohla kromě bohatších regionů dovolit i města a obce s vyšší nezaměstnaností a menší kupní silou místních obyvatel.

V roce 2012 proběhl seminář pro zájemce z řad provozovatelů kin s názvem Nové kino 2012, který měl za úkol je naučit co nejvíce využít potenciál svých biografů. A to i s ohledem k regionu, ve kterém se nachází. Ze semináře v jeho závěru vzešlo desatero dobrého kina, které bych si zde na závěr svého článku dovolil ocitovat:

1. Dobré kino má kvalitní dramaturgii pro všechny věkové kategorie a nevyhýbá se žádnému žánru
2. Dobré kino má adekvátní technické vybavení, které je vždy korektně nastaveno
3. Dobré kino má kvalitní propagaci a nebojí se experimentovat
4. Dobré kino stále hledá cesty jak být lepší a pro diváky přitažlivější
5. Dobré kino má vstřícný a informovaný personál
6. Dobré kino má schopné a zapálené vedení a poučené a milé zaměstnance
7. Dobré kino má kvalitiní a aktuální webové prezentace a facebook
8. Dobré kino si váží svých diváků
9. Dobré kino má útulný a pohodlný interiér
10. Dobré kino nabízí kvalitní a přehledné služby

Dámy a pánové! Kino nezemřelo! Kino je otevřeno a hraje lépe a pestřeji, než kdykoliv před tím!

Kino je o lidech a pro lidi a na nás, lidech, záleží, zdali si jej ve svém městě nebo obci udržíme. Zdali jej bude mít na starosti kvalitní a vzdělaný provozovatel, který z něj vytvoří aktivní kulturní zařízení v blízkém i vzdálenějším okolí.

Ondřej Beck