Pokud jste chtěli v letech 1998 až 2002 navštívit v Praze kino s nejkvalitnějším obrazem a zvukem, museli jste se vydat na severní periferii, do sídliště Ďáblice, do zdejšího kina Broadway Ládví, později Multikina Ládví. Původní 70 mm kino, které se do roku 1994 jmenovalo Moskva, zde provozovala distribuční společnost Intersonic. Kino Ládví 30. června 2016 definitivně hrálo naposled. Provozovatel ještě přemýšlel o krátkém provozu po prázdninové přestávce. Nakonec od tohoto záměru upustil. Za několik měsíců čekají budovu kina hydraulické kleště demoliční čety…

Historie kina Ládví sahá ještě podstatně hlouběji, jak do roku 1998. Kino Moskva bylo otevřeno u příležitosti 60. výročí bolševické říjnové revoluce v listopadu 1977. Oproti původnímu plánu bylo jako druhé v Praze vybaveno 70 mm filmovou projekcí. Dalším pozitivním rozhodnutím bylo zpřístupnění druhého malého sálu široké veřejnosti. Ten měl původně sloužit pouze pro uzavřené projekce komunistických “papalášů”. Kino Moskva tak zcela netradičně na svoji dobu nabízelo program současně ve dvou sálech.

Kino bylo projektem architekta Jiřího Kulišťáka a zvláště jeho velký sál nabízel pro tehdejší dobu ten nejdokonalejší způsob sledování panoramatických 70 mm filmů s šestikanálovým prostorovým zvukem. Hlavní sál měl kapacitu zhruba 500 míst a byl obložen akustickými prvky z masivního ořechového dřeva, které se chovalo jak ozvučnice dřevěného hudebního nástroje.

Multikino Ládví v roce 2002. Foto autor článku.

Kino Moskva mělo od svých počátků dosti rozkolísanou diváckou návštěvnost. Byly zde filmy, které se podařilo nárazově na jedno dvě představení vyprodat. Večerní představení měla na svoji dobu návštěvnost velmi nízkou. Jedinou výjimkou byla celostátní premiéra filmu Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště v prosinci roku 1981. Tento velmi kritický film k tehdejšímu způsobu výstavby velkých sídlišť komunističtí vůdci povolili v Praze promítat pouze v periferním kině Moskva. Do premiérových kin na Václavském náměstí tento film nesměl. Je tak jasné, že všechna představení Panelstory zde byla komplet vyprodaná.

Po listopadu 1989 neměl trh s provozovateli kin šanci na úspěšný rozjezd, neboť všechna kina po socialistické éře potřebovala masivní investici do renovace prakticky úplně všeho. Kino Moskva, jako naprostou většinu pražských kin, provozoval Filmový podnik hl. m. Prahy metodou jízda samospádem do pekel. A to peklo nastalo v roce 1994, kdy v únoru začala vysílat televize Nova, která si na první rok připravila na každý večer v prime time premiéru áčkových hollywoodských filmů, které se na české obrazovky za uplynulých 20 let vůbec nedostaly. To znamenalo pro většinu kin se starými sedačkami, nedostatečnou klimatizací, rozostřeným obrazem a nesrozumitelným zvukem jasný zánik. Kino Moskva sice stále patřilo k těm kvalitnějším, ale masivní filmová nabídka Novy znamenala pokles návštěvnosti k nule a s tím i ukončení jeho provozu.

Dveře kina zůstaly uzamknuty celé čtyři roky, až do podzimu 1998, kdy zde obnovila provoz firma Broadway Cinemas ve spolupráci s distribuční společností Intersonic. Druhá jmenovaná vybavila velký sál prvním digitálním zvukovým systémem DTS v České republice, jedním ze tří digitálních zvuků, který se u 35 mm filmové projekce používal.

O rok později přebírá provoz kina samotná společnost Intersonic, která pak začne původní projekt architekta Jiřího Kulišťáka přebudovávat za provozu na šestisálový multiplex. Velký sál byl uveden do provozu jako první v září 2000 a zbylých šest sálů bylo dobudováno do jara 2001. Kompletní šestisálový multiplex nabízel celkem 842 míst.

Velký sál nechala společnost Intersonic přestavět podle tehdejších standardů THX. Sál měl původně certifikaci i získat, ale nakonec k tomu pro vysoké náklady nedošlo. THX specifikace ale nevratně zbavila původní sál původního dřevěného obložení, jelikož standardy si vyžadovaly jiný akusticky pohlcující materiál stropu i stěn. Na druhou stranu znamenala pohodlnější sezení pro 456 diváků. Ještě před otevřením prvního pražského moderního multiplexu Ster Century v Hostivaři si pražané poprvé vyzkoušeli sezení v hlubokých a prostorných sedačkách.

Kino Ládví dva dny po definitivním ukončení provozu. Foto autor článku.

Menší sály nabízely stejný komfort k sezení, ale jejich dispozice už tak dokonalé nebyly. Sál č. 2 měl kapacitu 145 diváků. Nabízel příjemně strmé hlediště, ale nutnost zachování nosného pilíře po pravé straně sálu nedovolila instalaci adekvátně velkého plátna. Sály 3, 4, 5 a 6 měly kapacitu mezi 51 a 70 místy, avšak z důvodu dispozice původního objektu kina Ládví musely být postaveny s nulovou elevací hlediště, tedy s rovnou podlahou, nízkým stropem a tudíž i s velmi malými plátny. Menší děti pak dostávaly na sedačku podsedák, aby přes opěradla před nimi vůbec viděly na plátno.

Všechny sály byly vybaveny zvukovým systémem DTS. V srpnu roku 2002 se podařilo velký sál vybavit všemi třemi tehdy používanými digitálními zvukovými systémy pro tehdejší 35 mm filmovou distribuci. Kromě DTS 5.1 zde přibyl i systém Dolby Digital 5.1 a SDDS 7.1. Až do konce 35 mm filmové distribuce zůstal velký sál takto zvukově vybaven jako jediný v celé České republice.

S digitalizací ve standardu DCI začalo Multikino Ládví relativně záhy. Jako jedno prvních představilo 3D projekci už v lednu 2009 ještě na zapůjčeném projekčním setu pro uvedení filmu Cesta na Měsíc 3D, který distribuovala společnost Intersonic, provozovatel kina. Stálá instalace byla v Ládví na velkém sále zprovozněna 18. srpna 2009.

V červenci roku 2012 se již snížil počet vydávaných 35 mm filmových kopií natolik, že se provozovatel rozhodl uzavřít čtyři nejmenší sály a ponechat v provozu pouze velký a sál č. 2. Multiplex se tak změnil na pouhý duplex a název Multikino Ládví se změnilo na Kino Ládví. Koncem října téhož roku byl sál č. 2 vybaven digitální projekcí ve standardu DCI.

Ve stejném roce 2012 majitel a provozovatel kina, společnost Intersonic, uvažoval o přestavbě čtyř nevyhovujících malých sálů na jeden podobný sálu č. 2. Tudíž že by kino mohlo být třísálové - triplex. Ale od těchto úvah se záhy ustupuje.

Od roku 2013 bylo Kino Ládví na prodej. Provozovatel hledal kupce nejdříve mezi ostatními provozovateli kin. Podle informací z důvěryhodných zdrojů byly ale podmínky prodeje hodně nadsazené i vzhledem k lokaci kina. Pro malé provozovatele šlo o nedosažitelný cíl. Velcí hráči do této lokality nechtěli, jelikož nejbližší okolí se bohužel proměnilo v menší sídlištní ghetto, kterému nepomohla ani vlastní stanice metra.

Na jaře 2015 kupuje od společnosti Intersonic objekt Kina Ládví společnost A+R s.r.o., člen skupiny Rewe Group provozující supermarkety Billa a diskonty Penny. Společnost Intersonic ještě rok a čtvrt v objektu provozovala kino. 30. června 2016 zahrálo kino poslední představení a popřálo divákům příjemné prázdniny.

Během léta došlo k rozhodnutí, že již nemá význam provoz kina obnovovat. Došlo k demontáži vybavení které bylo odprodáno provozovatelům jiných kin. Patrně začátkem nového roku čeká kino demoliční četa. Přestavba na Penny Market s prostorným parkovištěm, který by zde měl být, by byla nesmírně nákladná, tak demolice a novostavba na stávajících základech vyjde podstatně levněji.

Pokud bychom se vydali na pole čirých spekulací, mohli bychom tvrdit, že kdyby v letech 2000-2001 nedošlo k přestavbě na šestisálový multiplex, mohlo by se Ládví zachránit jako původní projekt architekta Jiřího Kulišťáka. Máme tu ale případ z opačného konce Prahy, kina Kosmos na Sídlišti Novodvorská. To mělo velmi podobné dispozice jako velký sál Ládví pouze s tím rozdílem, že namísto dřevěného masivu byly stěny kina obloženy korkem. Kosmos ale pro nezájem publika ukončil svůj provoz na konci devadesátých let. Na přelomu milénia byly v kurzu hlavně vícesálová multikina. Ládví přežilo díky tomu, že provozovatel jej za vysoké investice přestavěl na zmíněný šestisálový mutiplex. Bohužel díky přestavbě ztratilo původní vzhled a s ním i historickou hodnotu, díky které by mohlo být třeba památkově chráněno. A to ho v dnešní době stálo existenci.

Ale celkovou situaci kolem Kina Ládví mohl ovlivnit provozovatel. Pokud by se objekt stal nejen kinem, ale určitým způsobem i komunitním centrem, ve kterém by kromě kina mohly být i kluby, kupříkladu namísto malých čtyřech sálů, kam by lidé nemuseli chodit jen za filmem a potkávali by se zde s jinými zajímavými lidmi, které v okolních kasínech a nálevnách, ve kterých pivo “jen draze chutná”, rozhodně nepotkají.

Kino by pak mohlo přispět k postupnému ústupu dnešní zoufalé podoby ghetta, kdy místní obyvatelé jen co nejrychleji ráno přeběhnou ze svého bydliště do stanice metra a večer naopak. Stejně jako potkani, kteří mi při poslední návštěvě místa 2. července probíhali mezi nohama, když přebíhali mezi svými schovávačkami v rozpadlém betonovém mobiliáři.

Kino Ládví zakončovalo jako dominanta dlouhou dvoranu mezi obchody a obchodním domem Ládví. Opticky již částečně zmizelo, když ho z větší části překryly vzrostlé ozdobné dřeviny. Nyní zmizí úplně a místo něj zde vyroste svatostánek levných nákupů, což pomůže ghettu se ještě více rozrůst.

Kino Ládví skončilo. Čest jeho památce!

autor: Ondřej Beck