Naší redakci Digitálního kina se podařilo poodhalit tajemství zatím přísně utajovaného projektu jednoho diskontního řetězce, který se po dobytí českého trhu cenově dostupným zbožím, dětskými hřišti a v nejbližší době i čerpacími stanicemi, chystá i na pole provozovatele malých multiplexů. Tyto by se měly stát součástí stávajících prodejen jako jejich nové přístavby. Šok zažívají současní provozovatelé multiplexů, neboť nejmenovaný řetězec se v Česku pokusí regulérně rozbít trh.
Logika diskontního řetězce je jasně daná. V dnešní době statisticky tři čtvrtiny obyvatelstva České republiky začalo šetřit a k nákupům základních potravin a dalších nezbytných potřeb stále více využívají diskontní řetězce namísto velkých obchodních center s hypermarkety. Cena za vstupenku do multiplexu narostla nad sto padesát korun, na 3-D filmy i přes dvě stokoruny a pro většinu rodin s průměrnými příjmy se návštěva kina i s občerstvením stává reálně cenově nedostupnou. A přitom kino bylo vždy nejlevnějším seriózním zdrojem kolektivního kulturního zážitku.
Nejmenovaný diskont chce opět dát šanci navštěvovat kino většině rodin se středními příjmy. Netají se s tím, že chce přetnout gordický uzel, který zde v cenové politice velkých provozovatelů multiplexů nastal. Cena vstupného by měla být nižší zhruba o 50%. Discont ale očekává minimálně dvoj až trojnásobnou návštěvnost oproti stávajícím multiplexům, čímž se logicky více inkasuje na tržbách a i více odvede distributorovi, než je tomu nyní.
Inspirací pro nejmenovaný discont bylo Minimultikino Modřany, které v Praze na Sofijském náměstí fungovalo v letech 2001 až 2005. Na snímku jeden ze sálů Minimultikina.
Multiplexy by měly být stavěny většinou s počtem čtyřech až pěti sálů s kapacitou zhruba od 50 do 150 sedadel. Byly by plně automatizované a konstruované na minimální provozní režii. Například teplo odváděné odtahy z projekčních lamp by se využívalo k dotápění celého objektu. Vzhledem k velikosti sálů by se používaly nejmenší typy projektorů standardu DCI, které mají nejmenší provozní náklady. Na samotný provoz by v objektu stačili pouze dva zaměstnanci, kteří by sloužili jako provozní a uvaděči. Občerstvení by si diváci kupovali v rámci vlastní prodejny discontu a vstupné by také platili přímo na jeho pokladnách. Daný řetězec v tuto chvíli s týmem ekonomů propočítává i procentuální slevy na vstupném do kina podle částky, kterou divák před návštěvou kina utratí při nákupu v daném discontu.
Dnes máme velikonoční pondělí a i když je teprve 1. dubna, nemůžeme zatím s určitostí říct, jestli se první malý a levný multiplex podaří otevřít ještě letos. V každém případě bych tento počin hodnotil pozitivně. Jednoduchá malá multikina v podstatě poskytnou stejnou technickou úroveň projekce jako ta současná, velká a umožní se v masivnějším měřítku vrátit divákům zpět do kin.
A jaký je váš názor na malé levné multiplexy u discontů? Nehleďte na dnešní datum a nebojte se napsat do diskuze pod článek nebo na náš FaceBook či Google+.
Ondřej Beck