Skončil nám Signal Festival 2026 a je čas na drobnou rekapitulaci. Loni jsme kritizovali hlavní město za nedostatečnou synchronizaci stavebních a rekonstrukčních prací v místě některých instalací. Letošní Signal byl opět rozdělen na dvě trasy. Premiéru měla trasa v Bubenči a v Dejvicích, která opět ukázala vysoký potenciál a genius loci místa. A hlavně se na ní vydařily prakticky všechny instalace. Jak situace vypadala letos?
Loni mě při procházení instalací nejvíce štvaly staveniště a opravy v místech, kde probíhaly jednotlivé projekce. Na půl zablokované nábřeží, u kterého se promítalo na Vltavu. Nebo oprava nejdelších eskalátorů v Metru Náměstí Míru, kde byl opět středobod celého ročníku při videomappingu na fasádu sv. Ludmily. K temto debaklům letos naštěstí nedocházelo. Možná jediným problémem by se mohly zdát neposílené linky tramvají do stanice Nádraží Podbaba, kde začínala dejvická trasa a linky jezdily docela přeplněné.
Hlavní byl videomapping na fasádu Arcibiskupského semináře v Thákurově ulici od německého umělce Felixe Franka s názvem Missing Interval. Byla to pro letošek hlavní instalace celého festivalu. Důstojně tak nahradila tradiční místo, Baziliku sv. Ludmily na Náměstí Míru. Z dejvické trasy můžeme říci, že se velmi vydařily prakticky všechny instalace. Jak laserová projekce na hladinu Vltavy od tchajwanského umělce Aka Changa, Multimmersion_Upside Down, tak pak hlavně živé představení kombinované s projekcí od Laterny Magiky s názvem Voda. To se dle mého názoru stala vrcholem letošního Signal Festivalu. Velmi pozitivně mě překvapil Milan Cais, frontman skupiny Tatabojs, se svojí technicky i obsahově perfektně zpracovanou Bránou imaginace.
Na dejvické trase byly pak k vidění v kampusu ČVUT instalace místních studentů, které překonaly kvalitou mnohé profesionální instalace zavedených umělců. Například Chemická show studentů VŠCHT na téma, chemici se dělí na ty, kterým už někdy něco bouchlo, a na ty, které to teprve čeká.
No a teď konec nadšení. Přecházíme na staroměstskou větev. Ale tuto skutečnost pozoruji už několik posledních ročníků. Trasa v Karlíně, Vršovicích a letos v Dejvicích je jedna velká oslava kreativity a imaginace. V centru Prahy pak jde spíš o povinnost instalovat festival i v turisticky oblíbeném centru mezi klasickými památkami. A nechci sahat tvůrcům do svědomí i na úroveň jejich talentů, ale některé instalace na trase v centru rozhodně nedosahovaly takové úrovně, jako na trase v Dejvicích. Na dejvické trase jsem si většinou nemusel číst synopse tvůrců. Umělecké instalace byly svým sdělením docela pochopitelné. U instalací v centru byla tato skutečnost poněkud složitější. A možná bych se odvážil k tvrzení, že některé instalace se bohužel blížily k hranici definice kýče. A to i v placené části Signal Inside.
Světlým bodem staroměstské trasy je Signal Space, celoroční instalace Signal Festivalu v bývalé Staroměstské tržnici v Rytířské ulici. Zde jsou k vidění nejlepší instalace za 14 ročníků trvání festivalu. Kromě možnosti navštívit původní instalace a zakoupení hodnotných suvenýrů je to velmi příjemná zastávka a možnost občerstvení v místní kavárně a prakticky jediné toalety na celé staroměstské trase. Na dejvické byly přenosné chemické rovnou na dvou místech.
Ale nutno podotknout, že i na staroměstské trase bylo k vidění kvalitní umění. Instalace v Klementinu, kde se dobrovolníkům dokonce měřily jejich reakce a laserovou instalaci. Či zvuková instalace v Kampusu Hybernská, byť některé ovládací prvky se nedožily konce akce, byly ulomeny. Pozitivní zážitek nezkazil ani průvodce s logopedickou vadou vysvětlující hrací automat s větvemi, takže vůbec nikdo nerozuměl tomu, jak to funguje.
Velmi příjemným překvapením pak byla instalace v transportním kontejneru na Náměstí republiky. Pochválit musíme i Přistání na Měsíci v Divadle X10, byť zde návštěvníci nepochopili hlavní 180° projekci, která byla interaktivní stejně, jako postranní, a na značky, na kterých měli stát a svým pohybem projekci ovládat, si pouze sedli a čekali, co se na panoramatickém plátně bude dít. Z přítomných pořadatelů se nikdo neměl, aby jim situaci vysvětlil.
Inu, zná to asi každý, kdo podniká a někoho zaměstnává, že kvalita zaměstnance je přímo úměrná jeho platu. No a v rozpočtu kulturní akce, jako je Signal Festival, nemůžeme najít takové částky, aby každý z pořadatelů byl dokonalý.
Příští ročník Signal Festivalu je již ohlášen na 14. až 17. října 2027 a budeme přát této akci vše nejlepší a co nejvíce tvůrců v dubnu na výběrové řízení, aby bylo z čeho vybírat a do programu nepronikaly kýče. Mezitím se budeme těšit i na akci “Lucie noci upije” v Trojském zámečku a že hl. m. Praha prodlouží nájem ve Staroměstské tržnici Signal Space.
Autor textu i fotografií: Ondřej Beck